Když Petra požádali, aby se stal členem komise u obhajoby doktorské práce na University of Antwerp, neváhal dlouho. Antverpy jsou krásné město a s tamější Fakultou sociálních věd máme nadstandardní vztahy. Navíc téma práce o vládnutí v oblasti velkých infrastrukturních projektů bylo Petrovi více než blízké. Oproti obhajobám disertací na FSV zde ovšem byla řada rozdílů. Předně, obhajoba je rovnou spojena s promocí. Ušetří se tím čas, ale co když to náhodou třeba neklapne? Diplom je vytištěný a leží na stole, i když vlastně ještě není jisté, zda si ho zasloužíte. Teoreticky se tak může stát, že vám ho v případě neúspěchu rozcupují před očima. – Ouha! To se tentokrát naštěstí nestalo. Obhajoba probíhá ve velkém auditoriu, kam se chodí podívat kolem 40 lidí včetně rodiny a přátel doktoranda. Jak si asi umíte představit, nervy tečou jako tavící se belgický sýr. Člen komise, který přijel z největší dálky, jímž byl s přehledem náš Petr, pronáší hodnocení práce a klade první otázky. Vše probíhá v přátelském duchu, Petr se snaží napětí odlehčit a vystresovaného doktoranda uklidnit, i když jeho otázky nejsou z nejlehčích. Bavíme se mimo jiné o schopnosti PPP demonstrovat po letech implementace svou legitimitu. Poté následují otázky dalších členů komise, dokud nejsou všichni zcela uspokojeni. Na řadu přichází porada komise ve sklepení starého kláštera a Sláva!, obhajoba byla úspěšná. Všichni se vrací do sálu a vedoucí práce pronáší laudatio. Nový doktor společenských věd je na světě!